Otče? ..... Děkuji závazky splním a tím končíme.

     Proč jsi si vybral zrovna tento stav? Na své děti nehledíš rovnocenně? Proč jsi na ně nikdy rovnocenně nehleděl? Nejsem Jako tvůj první syn. Já jsem tě nevyškrtl a nezměnil si příjmení. 

     Od mala jsem na tebe byl pyšný. Jaký kluk by nebyl pyšný na tátu. Byl jsi voják z povolání, v mých očích jsi bojoval, byl jsi silný a vše jsi vyřešil. Pamatuji si, když jsi mě jako malého kluka bral do práce a pustil jsi mě do radaru a já pozoroval na monitoru letadla. Jak jsi mě učil plavat, a já pořád jenom  "čubičku", jak jsi mě učil jezdit na tom modrém kole. Jenže tím moje hezké vzpomíny končí. Daleko více si pamatuji jak jsi mlátil matku, chlastal, mlátil mě.... 

     Když mi bylo cca 13, tak jste se s matkou rozvedli. Co mi je do toho jaké jste k tomu měli důvody, kdo k tomu dal podnět, a tak podobně. Mě prostě odcházel otec. A to ještě za dosti vypjatých okolností, kdy jsem nesměl domu protože se matka bála aby jsi mi něco neudělal jak jsi byl naštvanej. Jaký to pro mě bylo stát venku na sídlišti, a pozorovat jak si odnášíš z baráku krabice? To jste to tenkrát nemohli vyřešit jinak? Ano neřikám že tvá vina. Třeba na tom měla podíl máma a pravděpodobně i měla. Jenže ty jsi tenkrát nepřišel, neobjal mě a neřekl mi že sice budeš bydlet jinde, ale pořád tu pro svého syna budeš. PROČ?

     Proč jsi se od rozvodu nezajímal o mě ani o sestru? Kdybychom ti na vánoce nešli dát do práce dárek, tak bychom tě ani neviděli. Ano jedna dovolená s tvou novou přítelkyní a jejíma dětma. Ale kde jsou Vánoce, kde jsou narozeniny, kde jsou návštěvy jen tak aby jsi mohl být s náma? Nebudu tu hodnotit tvou (ne)aktivitu ve styku se sestrou ale semnou. Kurva byl jsi v tom samém městě jako já, to byl problém napsat sms jestli nechci přijít a jít s tebou třeba na ryby? Z mého pohledu jsi se do mých 18 let, kdy jsem si pořídil auto vůbec nezajímal. Nestýkali jsme se. Nedá se tak nazvat přece situace kdy za tebou jedu abych ti pomohl postavit plot, pergolu nařezat dříví. Kdy jsi mi naposledy zavolal co škola, posléze co práce? Prostě zájem? Vždy když jsem za tebou dojel, tak to bylo jen co máš nového, co jsi si kde udělal, kde jsi byl, jak jsi vyřešil něco s PC nebo na autě. Neřikám že jsi mi nikdy nepomohl. Že jsi mi nikdy nepomohl s autem. Jenže to je tak jediné. A proč? Sám jsi o jednou řekl: "no uděláme to na tvém autě a pak když se to povede tak to udělám i na svém a když ne tak na to seru" to bylo opravdu povzbudivé. 

     Jenže v posledních týdnech potažmo měsících jsi překročil mez. Víš kdy? Když ti jako tvůj syn oznamuji že budeš dědečkem. Jak a kdy jsi reagoval? Až po pár dnech, kdy ti moje sestra musela říct, že je mi to líto a že právě to je důvod, proč se ti neozvývám. A jak? Tvoje sms: "....nemáš byt, máš pořád nějaké dluhy, práce nevalná, budoucnost nulová..." Tak já jen abych ti něco připomněl. Nemám byt. Ano nemám. Nemám, protože koupě bytu není jako koupě auta. Chci to s přítelkyní probrat, chceme si koupit nějaký hezký byteček. Jenže nejdříve chceme oba věděl že tady zůstaneme. Že se nepřestěhujeme jinam. Což sice neplánujeme, ale tak za rok budeme chytřejší. A jen pro připomenutí, jaký byt jsi měl ty, když matka čekala mě? Žádnej. Bydleli jste u mojí babičky. Ano pravda měl jsi jistotu že ho dostaneš, ale taky jsi nevěděl jestli za rok, za dva nebo kdy. Nicméně ano tohle jsi vyhrál. Dluhy. ano mám dluhy. Cca 50 000,- Kč, z toho 30 000 tobě. Nemyslim si že tohle nemohu splatit s mým příjmem. Navíc jsem se rozhodl za každou cenu se těch dluhů zbavit do narození dítěte i za cenu že budu muset pustit garáž a prodat auto. No což to je jedno. Co ty a dluhy když matka čekala mě? Neplatila tvou novomanželskou půjčku z prvního manželství máma ze svých peněz? A pojme dál. Co moje pojistka? Nezrušila se protože i když jsem byl na světě já, tak jsi pořád měl dluhy a na placení pojistky prostě nebylo? Co auto? Neprodávalo se žádné aby jsi měl na dluhy? Práce? Ano pokud to chceš takle tak utírám jen zadky v domově pro seniory. Není to práce? Ano nedostudoval jsem střední, byl jsem blbej a teď mě to stojí více času a peněz, ale dodělám jí. A ten domov pro mě neni konečná ale jen přestupní stanice a já přísahám že jednou ze mě ten záchranář bude. A kde pak budeš ty? Budu se ti snad smát já? Mimochodem proč že jsi čel do armády? Nebylo to jen kvůli tomu že jsi tak měl jistotu bytu kterej jsi potřeboval pro sebe a svou tehdejší přítelkyni která byla těhotná? Tak mi tu nevykládej nic o nevalné práci a neopovrhuj jí. Budoucnost? Sorry, ale já přísahám, že moje budoucnost a budoucnost mojí rodiny bude naprosto jinej level než ta jakou jsi mě prováděl ty. Nehodlám po své manželce házet křeslem a mlátit jí. Mlátit své děti. Prochlastat výplatu a pak ve finále myslet jen na sebe když doma nebylo ani jídlo. 

     Otče sáhni si do svědomí, za jakých podmínek jsi přivedl na svět ty své první dítě, a potom i druhé mě. A znova zhodnoť to co jsi mi napsal. Vím že dítě není pes a že to není sranda. Jen jsem čekal spíše něco jako: "Gratuluji ti. Dítě je dar a závazek na celý život. Držím ti palce aby jste to všechno zvládli. Nebude to mít lehké, ale věřím že to zvládnete. A pokud mohu poradit, vyřeš si dluhy a pořádné bydlení. To je základ" Nebo něco v tom smyslu. Ale ne ty se zachováš jako debil. Stydím se za tebe. Po této sms opravdu ano. Co jsem asi tak měl říct přítelkyni když se mě ptala co jsi mi napsal? 

    A tu konverzaci ohledně splátky dluhu nebudu ani komentovat. to že jsem utopil telefon jsi věděl. Věděl jsi vše. O všem jsem tě informoval. I o tom že budu na dovolené a nemohu tedy dojít do banky. A eskapáda s tím kdy ti píšu aby jsi mi posal číslo účtu že ti to pošlu z bankomatu protože tvé č.ú. mám jen v internet. bance a ty mi napíšeš že mě dáš k soudu a vymahačské firmě, tak ta mě jenom utvrdila v tom, že jsi bezcitnej hajzl, kterej ani nečte co mu člověk píše a zajímá ho jen to, kdy dostane své peníze. Víš co mám chuť udělat? Nechat tě aby jsi mě k tomu soudu dal. Ano prohraju, ale upřímně řečeno udělám z tebe debila kterej dává k soudu své dítě, jen kvůli tomu že platbu nemá na účtě do 24 hodin potom co o ní požádá. 

     Otče děkuji ti za ty krásné chvíle když jsem byl malý. Děkuji ti za CD NHL 1999, děkuji ti za pivo co jsem ti nemusel občas platit a děkuji ti za kávu co jsi mi taky bezplatně dělal. Ale prodávat své staré bundy, brýle na kolo, a tak podobně svému synovi tě staví do role otce kterýmu jde o prachy i v případě svého syna. 

     Já mám sice nějaký ten dluh. Ale je mi 25. Tobě táhne na 50, a co máš ty? Nic. Bydlíš v baráku u své přítelkyně, nikdy nebude tvůj to sám řikáš, jen tam cpeš prachy, kdyby řekla ať vypadneš, tak musíš k babičce, a dál budeš splácet auto své přítelkyně, posilovnu, kterou nebudeš mít kam dát, a budeš mít zahradní sekačku která ti bude v baráku akorád překážet než jí prodáš za pár korun na aukru. 

     Nechci mít se svým otcem takovýto vztah. Nechci k tobě jezdit se svou přítelkyní, nechci po tobě vůbec nic. Svůj dluh vůči tobě splatím, i kdybych si ty peníze měl půjčit v bance abych to měl z krku. Nikdy jsi o mě jako o člověka nestál. Takže i tento rozchod bude bolestivý spíše pro mě než pro tebe. I když když si to všechno probírám.... Ono to zase tolik bolet nebude. 

Omlouvám se ti. 

Sbohem